Chvilka o samotě mezi lidmi

Každá žena jistě zná ten uvolňující pocit, když si sama v klidu posedí v restauraci, kavárně či baru. Objednáte si co jen chcete, co by jste si jinak neobjednaly, přemýšlíte sami nad svými problémy a urovnáváte si myšlenky. Když překonáte ty pohledy ostatních hostů a personálu, které přímo křičí tu větu "ona je tu sama?", uvědomíte si, že je to opravdu příjemný relax. 

Já osobně se k této "očistě" mysli dostala několikrát a dnes proto, že jsem potřebovala na WiFi a mému milovanému se zřejmě nezamlouvá posezení jen tak na kávě, či vodě a olivách jako u mne, aby sjel výtahem do restaurace pod naším bytem. No nemůžu mu to mít za zlé, přece jen je unavený po práci, kterou má přes noc. 

Abych se vrátila k tématu, to, že tu sedím sama mě přimělo všímat si jiných věcí než obvykle. Uchvátilo mě jak krásnou výzdobu tu vlastně mají, příjemnou atmosféru a opravdu vynikající olivy s modrým sýrem. Být tu ještě s někým, tak si takových věcí nevšímám a spíše vedu konverzaci. 

Když se podívám ven, vnímám jak zahrádku restaurace právě osvítilo slunce. Nebýt taková zima tak si tam hned sednu. 

Lidé se prochází po chodníku a na tváři mají zamýšlené pohledy směřující do země, jakoby sledovali trasu, po které musí jít. Vypadají trochu jako pouhá těla bez duše, jakoby neměli cíl. 

Člověk vlastně sedí sám, přemýšlí, relaxuje, avšak stále provádí v hlavě  miliony pochodů, přemýšlí nad každou věcí co vidí a i tak se cítí lépe a více méně odpočatě.